Román Michaela Cunninghama je do jisté míry poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Tak jako autorka ve svém slavném díle Paní Dallowayová popisovala jediný den v životě titulní hrdinky, i Cunningham se soustředí na jeden den v životě tří postav. První příběh je střípkem ze života samotné Woolfové v době její nemoci a líčí i její sebevraždu. Druhý uvádí na scénu Lauru, která si po druhé světové válce "prostě musí" vzít mladíka, jenž se jako hrdina vrátil z Tichomoří. Třetí rovinou je příběh Clarissy, lesbičky a majitelky nakladatelství, která pořádá večírek pro svého přítele, homosexuála v pokročilém stadiu AIDS... Jakkoli jsou ty tři ženy rozdílné (a krom jedné jsou čistě dílem autorovy fantazie), spojuje je zvláštní postoj ke světu, chápání reality i pojetí vlastní osobnosti. Jde o pocity, které se mohou vynořit z hlubin podvědomí každého člověka a mají svou platnost bez ohledu na místo nebo čas. I proto se příběhy nakonec překvapivě protnou. Hodiny jsou autorovým mistrovským dílem - je to sice především kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i kratičké okamžiky štěstí.

